pátek 10. června 2016

Fashion blog loading

Když Vám někdo řekne, že ve skutečnosti působíte o dost jinak než tady na blogu/instagramu, asi by stálo za to (pokud Vám na tom člověku/jeho názoru záleží) se nad tím zamyslet. Jasně, ti otrlejší z vás by se určitě zeptali, která ta varianta je lepší, dokázali by asertivně zastávat svůj názor a vše by se tím vyřešilo. Zatímco já budu nad odpovědí přemýšlet (doufám, že správnou odpovědí není schizofrenie), ujišťovat se o tom, že nikdo není dokonalý a je to vlastně hrozně kůl. A taky se budu tvářit, že je mi to hrozně jedno. Což někdy je. Ale většinou ne. Většinou mi záleží na tom, co si myslí mé okolí. Záleží mi na jeho názoru. Stejně tak, až pečlivě, mi záleží na tom držet si odstup a nenechat s sebou manipulovat. (odpovědí není paranoia). To ale jen tak na úvod, vás totiž určitě zajímá, co jsem si to po delší odmlce tady připravila, co že to plánuju nosit. A mě (říkám to tedy dost opatrně) samozřejmě zajímá váš názor (konstruktivní kritiku snesu, ale chválit taky, ju?).
Fashion blog loading
Koukala jsem se nedávno na stránky zary po několika konkrétních věcech - kvalitní bavlněný/lněný top/šaty se spadlými rameny, případně košilové šaty a pak jednoduché slip topy/šaty v černé. bohužel do češtiny přeloženo jako prádlové šaty, což úplně nevím jestli si chci koupit :D Šaty nevím, černý top nebo body tam ale vybrané mám. Na asosu zase jdu po kanýrech, volánech a těhle ozdobách na jinak úplně minimal kouscích v bílémodré a růžové, podobný střih mají i v M&S. Bílé šaty mám na léto dvoje, ale stejný počet bych klidně ještě přihodila. Pokud na šatech jedou letos kanýry, tak na botách jsou to rozhodně třásně. Já bych ráda úplně jednoduché nude páskové sandálky a pak klidně jedny vázací a další na podzim v pánském stylu, nejlépe metalické. Vystavené jsou ted baker, ale líbí se mi i model od pikolinos, navíc s jejich botkama mám super zkušenosti. Na kraťasy mi moc neužije, mám troje, ale nějaké vintage levi's bych ještě unosila. Teď zpátky k šatům - co si myslíte o těchhle crochet lace Self Portrait Azaelea, případně jaká barva se vám líbí? Mně se líbí moc, nejvíce ve žluté a červené, ale 1) jsou celkem drahé 2) tenhle trend bohužel dost značek převzalo, takže jejich padělků/napodobenin je tolik, že mi to až trochu odrazuje. A šaty naposledy - vlevo dole Moschino mají taky cutwork design, na pohled se mi až tolik nelíbí, ale jejich pouzdrovou variantu jsem zkoušela a byly super, akorát tou barvou si nejsem jistá. Dále troje šaty z cosu, které nejsou oversized, na to já moc neslyším, spíše na pastelové barvy a kvalitní materiály, což v kolekci cos je taky (třeba tady). Ještě tady mám kabelku, i když můj wishlist kabelek by vydal na samostatný post, ale mám-li to shrnout stručně: menší, kvalitní kůže, světlá barva (a popruh nesmí trhat vlasy #firstworldproblems). Výjimečně jsem zařadila i dva beauty produkty, a sice limitku Orgasm tvářenky a MAC rtěnku, nejlépe odstín Cosmo nebo Velvet Teddy.

Ještě k názvu - já bych totiž fakt ráda měla fashion blog,věřím, že bych i měla co na sebe, ale je mi hrozně trapný někoho otravovat, aby mi fotil outfity. We will see.

♥♥♥

středa 18. května 2016

#copravectu Přečteno v březnu

/pozor, může obsahovat spoilery, resp. události, které se staly v prvním díle, doporučuji nejdříve ten/ Kniha volně navazuje na první díl - Frankie dospěl, doplavil se do Ameriky, země snů, ale pořád zde naráží na překážky a kuriózní situace, několikrát se stěhuje, mění zaměstnání a kniha hodně mění tempo vyprávění, občas popisuje večer jednou kapitolou a jindy zase zničehonic přeskočí pár let. Hlavně první polovina byla zajímavá, akční a přitom svižná, přes několik zaměstnání je najednou povolán do armády, slouží poblíž Mnichova, následně se vrací do Ameriky a prožívá první vztahy, respektive v těchto otázkách spíše selhává, jeho postava vyznívá trochu komicky, se slabou vůlí a zálibou v hospodách (je tohle opravdu ta irská nátura? Jeho otec byl alkoholik a zničil tím celou rodinu, což si Frank velmi dobře pamatuje, ale přesto je trochu jako on, navíc trochu impulzivní bouřlivák) Silnou vůli nakonec prokáže při svých studiích na univerzitě (nevychodil sice střední školu), studuje, čte kdy se dá, po nocích pracuje v docích, mrazírnách nebo kancelářích a navíc se zde seznamuje se svou osudovou (?) láskou. Frank se poté stane učitelem, a popisování vyučovacích hodin mne tedy značně nebavilo, vleklo se mi asi jako jeho první hodiny učitele. Ke konci knížky se děj velmi zrychluje, obsáhne i smrt obou rodičů a zvolna končí. První polovina knihy byla slušná, měla spád, pak ale začala klopýtat a zbytek kvalit prvního díla prostě nedosahoval. I tak jsem byla ráda, že jsem ji přelouskala, a to asi během týdne.
S touhle knížkou to bylo jako s lidmi, které potkáte v nesprávnou dobu. V létě jsem si ji zarezervovala v knihovně, v září se podle pravidel whole30 stravovala a až v březnu jsem se k ní konečně dostala. Jenže! Měla jsem před státnicí a prakticky na ni neměla čas, respektive po prolistování mne spíše iritovala, především snahou vysvětlit metabolické procesy v organismu prakticky, což vyžadovalo přílišnou dávku fantazie. Proto jsem pak po téhle knížce už ani nesáhla a radši se učila, až když jsem ji (už i přes pokuty) musela vrátit, tak mi to bylo trochu líto, prolistovala jsem ji a z určitých kapitol si nafotila zajímavosti, ke kterým jsem se ale zatím nestihla vrátit, takže je celkem brzy dělat nějaké definitivní závěry, jen vím, že moje bible tohle rozhodně nebude.
Christopher McDougall: Born to run - Zrozeni k běhu
Na tuhle bibli ultraběžců jsem si dělala zálusk už delší dobu, až mi s ní mamina překvapila jako předčasnou odměnou před zkouškou. /a pak ji dočetla dřív než já/ Nevěděla jsem přesně co čekat, respektive jsem čekala, že to bude o mýtickém kmeni běžců kdesi v Jižní Americe, který běhá bos. /oukej, velmi stručně/ Vlastně po celou dobu, co jsem knihu četla jsem přemýšlela o čem to je. Autor, přispěvatel časopisů, totiž píše stylem, kterým bych zřejmě psala i já /ano, fandím si/ - neustále odbíhá od tématu. A tak se dozvídáme opravdu o kmeni Tarahumarů, běžců ukrytých před civilizací, o svém setkání s nimi, zprostředkovaném další skoro až mýtickou postavou, opředenou spoustou pověr - Bílým koněm (uznejte - caballo blanco zní líp, ta španělština tam mi hrozně bavila!). Postav zde ale vystupuje podstatně více, respektive se objevují pořád nový a nový běžci, výrobci obuvi, antropologové a další nadšenci, s jejichž příběhy nás chce seznámit, což je místy fajn a čtivé, ale když den před tím nejdůležitějším závodem v hlavní dějové lince si prostě nechci číst dvě kapitoly o výrobcích obuvi. Tleskám tomu, že zmiňuje Zátopka a chia semínka ještě předtím než se staly superpotravinou. Rozhodně to bylo čtivé i poučné a opět se u mne (spolu s dobrým počasím) probudila chuť vyběhnout.
Omlouvám se, že jsem si s článkem dala tolik načas, ale poslední dobou se mi nedaří/nechce? dotahovat věci do konce. Já totiž kdybych psala knihu, tak vím, že bych ji do nekonečna přepisovala a doplňovala.
A co jste v březnu přečetli vy? :-)

♥♥♥

#copravectu Přečteno v dubnu: kdo neznáte Buñuela a historky z natáčení

Následující knížky jsem měla přečtené hned, ovšem napsat o nich chvilku trvalo. Nejsem v takové euforii, že by mi psaní šlo snadno, ale ani v depresi, kdy by si mne našla má múza - což se ovšem může změnit, v květnu čtu koktejl pohádky se zpovědí psychopatů.

Joseph Kessel: Kráska dne
Uznávám, že pokud člověk není tak trochu do kinematografie, a taky tak trochu do Španělska (nejlépe v kombinaci), tak Buñuela znát nemusí. Já španělštinu na gymplu měla ráda, a klidně bych ji měla ráda dál, kdybych z ní tolik nezapomněla, takže mi zbyla aspoň ta španělská kinematografie. Ještě na gymplu jsme si španělské filmy pouštěli, takže přišla i řada na Buñuelova Andaluského psa. Jeho dosti pozdější dílo, Krásku dne jsem viděla až mnohem později v televizi, a ano, tohle by asi do školy nebylo, ovšem já byla nadšená - režisérsky španělské a impresionistické s nadpozemsky krásnou Catherine Deneuve s šarmem Francouzky a perfektním červeným kabátkem v úvodní scéně, v těch dalších už toho měla podstatně méně. Dlouho jsem ale nevěděla, že se jedná o dílo podle knižní předlohy, respektive novely, která vznikla o mnoho let dříve, ve 20.letech, z pera tehdy osmadvacetiletého autora. Sám ji označuje jako svou nejoblíbenější, já musím uznat, že se četla velmi příjemně a svižně, bylo zajímavé sledovat vnitřní rozpory hrdinky, takže i pasáže bez konverzací, bez dějových posunů a zvratů, scény kdy Séverine bojuje sama se sebou byly opravdu záživné. Buñuel tohle všechno zanechal a převedl do snových sekvencí a výraznějších barev. Ráda vyhledávám srovnávání filmů a knih, a přestože je tenhle můj oblíbený, tak nadšená jsem byla i z křehkého knižního příběhu manželství tak dokonalého, že to prostě nešlo unést.

Marie Doležalová: Kafe a cigárko
Blog kafe a cigárko jsem četla. Nejdříve občas, pak co nejvíce naráz a zanedlouho pravidelně. Taky jsem pro něj hlasovala v Magnesia Litera, Marušce fandila i na parketě, těšila se na knížku a i když jsem ji nenašla pod stromečkem tak jsem věděla, že si ke mně časem najde cestu (mami, to ty jsi to doporučila bráchovi, viď?). No a pak jsem se začetla, pěkně popořádku a pak i na přeskáčku (jé, tady jsou fotky! jé, tady je komiks!), a nebralo to konce. Smála jsem se a notovala si, a souhlasně kývala hlavou, a předpokládala a vždycky byla překvapená. A u kapitoly Já nic, já introvert... jsem si z toho kývání málem zablokovala krk, jak moc to na mě sedělo. Pak taky kapitola Jak jsem poprvé a naposledy podlehla reklamě, tady jsem měla zkušenost až podobně nápadnou, tohle byly dvě kapitoly jak vystřižený z mýho scénáře (aspoň že ty trapasy máme každá svoje vlastní), ale nadšená jsem byla úplně ze všech, jen pár jsem příspěvků jsem znala z blogu, takže jsem hltala další a další nadpisy, články a ilustrace - ne kofein nebo nikotin, ale dobrá kniha je moje závislost!

A co jste naposledy četli vy?
♥♥♥

neděle 1. května 2016

Birthday girl

A je to tady zas. Tenhle týden jsem měla narozeniny. Bilancování a změna čísla, kterou si nemůžete (nebo nechcete?) zapamatovat. Bilancování životní i blogové. Chtěla bych tady trochu změnit design. Jsem minimalista. Úsporný, tichý, skromný, strohý. Žiju v kostce. Bílé. Benzinová pumpa jak říkal můj ex. Ne, nemyslel to v dobrém. Pravidelné tvary, přírodní materiály, světlé prostory, nahé kovové prvky. Miluju to tu. Miluju spaní na futonu, bílou barvu, dřevěnou kvalitní podlahu a to, že místo lustru mám jen žárovku. Miluju pravidla a bílé orchideje, čisté linie, minimalistický šatník. To je on. Ten pojem, co se tak často skloňuje. Šatník snadno kombinovatelný, kvalitní, nestárnoucí a nadčasový. Sustainable kousky pokud možno. Do těchto mezí minimalistická jsem a jsem na sebe pyšná, jaké kousky jsem třeba ulovila u holek z winwinlove.eu. Úlovky ze sekáče jsou další věc. Často jsou výstřední. Barevné. Né zrovna často chodím v černé. Miluju barvy. Miluju barevnost Portugalska i Jižní Ameriky. Miluju nedokonalosti. Miluju kreativitu, tvořivost, ten pocit vdechnout kouskům nový život, něco si vyrobit i když né vždy to vyjde (chápete proč jsem bez lustru? ehm, ten homemade měl ještě nějaké mouchy, ale brzy to dotáhnu  k dokonalosti. I když - není dokonalost nezdravá? sterilní? oukej, to by zas nebyla nezdravá) Miluju zajímavé prvky a netradiční kombinace. Detaily. Detaily, které mění všechno. Vidíte? Detailem to začne, a z minimalisty se vyklubal pestrý ptáček. Může být introvertní minimalista s duší bohéma, která se toulá po svazích Jižní Ameriky? Věřím, že ano, aspoň dneska můžu všechno. Několik let se mi povedlo dát dohromady 25 zajímavostí o mně, dnes už je to jen 10 (minimalista, chápete!). Ale zase jsem vám vybrala pár fotek! /ta první je moje snad nejoblíbenější, ale už je stará, no/
#1 Řízení mne uklidňuje, ale většinou mi nikdo nechce půjčit auto
#2 Plavání mne taky uklidňuje, ale plavu s hlavou nad vodou #stydimse
#3 Fakt ráda peču a tešim se, že jednou budu péct 'pro někoho' #jsemholkanavdavani
#4 To, že jsem odjela na erasmus byla moje break-up therapy
#5 Několik měsíců (až po erasmu) jsem vůbec nepila alkohol a nic mi nechybělo
#6 Fakt mne láká zkusit hot jógu, a pak taky udělat si jógový certifikát
#7 Miluju jazyky a kdybych nestudovala medicínu, tak bych dělala kombinaci oborů Latina + ŠJ
#8 Pracovala jsem několik měsíců ve školce a i v budoucnu chci jako lékařka pracovat s dětmi
#9 Poslední dobou mi nejde psát, dřív jsem melancholií skládala básničky na potkání a teď je to pryč
#10 Na svůj věk neustále dostávám komplimenty, většinou mi nikdo nevěří (slyšíš to, Honzo? :-))

♥♥♥

pondělí 25. dubna 2016

#whomademyclothes aneb deset tipů na ethical fashion prodejce

Celý týden jsem se ptala #whomademyclothes, ale často se zapomínala fotit /takže vám teď radši přináším rovnou tipy, kde se dá koupit udržitelná varianta módních kousků/

win-win love




















jako první bych ráda uvedla několik platforem, kde se dá eco-friendly oblečení sehnat - mezi ty mé ozkoušené patří holky z winwinlove, mám od nich tři kousky, ale určitě bych se nebránila dalším, třeba tyhle kraťásky jsou úplně super! Holky přešívají secondhandové kousky, pečlivě vybrané, a s láskou, zručně, úspěšně a vkusně jim vdechují nový život. Často pořádají pop-upy a setkání s nimi je vždy milé.

depop


















v Čechách není zrovna známý, ale u mě se oblibě celkem těší - je to přehledná mobilní aplikace, kde můžete prodávat kousky z vašeho šatníku, nakupovat, sledovat prodejce i obchody. Můžete se tady dostat k super kouskům, jsou tu návrháři, vintage prodejci i blogeři, prodává se tu i bytový design, porcelán nebo originální přáníčka. A tipy na mé nej prodejce jsem vám dala do printsceenů.

kurator























prostor v centru Prahy balancující mezi galerií a obchodem, místo pro všechny kdo se zajímají o módu, design a krásné věci. Takové prodejní instalace značek, návrhářů a designerů, navíc specializované na udržitelnost, jako aktuální kolekce PURE (do 18.5.) musí být neskutečně zajímavé a já se opravdu těším, až se sem zajdu podívat. Karolíny Světlé 17, Praha, ano? A věřili byste, že boty na fotce nejsou žádné Nike nebo New balance, ale od francouzské značky Veja, používající výhradně fair trade a organické materiály a rostlinná barviva. Výroba probíhá přímo v Brazílii, odkud většina materiálů pochází.

matt&nat













kabelky této značky jste určitě už zaregistrovali, a jak název napovídá (MATTerial and NATure), jde o veganské kabelky, kdy je svršek z odolného vinylu a podšívka z recyklovaných plastových lahví. Já jsem si je prohlížela na asosu, má je ale i český zoot nebo urbanlux.

holly cow


od veganských kabelek k veganským botám - holly cow je eshop s obuví a doplňky londýnské značky wills, který jsem potkala před měsícem v rámci akce sustainable fashion day, kde se mi nejvíce líbily ty černé botky na klínku. Líbí se mi i jejich slogan, že jediná kůže, kterou skutečně potřebujete, je vaše vlastní. Výroba probíhá v Portugalsku a je schválena organizací PETA.

NAK


















u bot ještě chvilku zůstaneme, a svým způsobem se vracím i k depopu - tady jsem se prvně poznala s veganskou cruelty-free značkou nak (no animal killed). Jde o londýnskou značku, která vyrábí ručně v Itálii, opět má certifikát PETA a specializuje se na luxusní dámskou a pánskou obuv.

TOMS

















a ještě jednou boty, tentokrát ze známějšího soudku, protože kdo by neznal toms a jejich kampaň one for one, kdy za každý pár, který pořídíte dostane zároveň boty jedno dítě v zemi třetího světa? A to je fér, takže myslím, že je určitě do seznamu eco-friendly možností musím zahrnout, navíc si všichni chválí jejich pohodlí. Koupit je můžete opět na urbanluxu, nebo na zootu

People Tree




















s touto značkou jsem se potkala na asosu, ale i na dalších portálech a řekla bych, že je to jedna z nejvíce skloňovaných značek, co se týká sustainable a fair trade fashion. Jako první mezinárodní módní značka získala ocenění od World Fair Trade Organization, které garantuje, že jejich kolekce jsou vyrobeny ve fair trade manufakturách a používají jen plně ekologické materiály. Potěšilo mne, že se dá pořídit i v Čechách, v obchodu nila, který má zároveň kamennou prodejnu v Praze (Korunní 91).

noctu






















tahle značka se specializuje na pyžama a noční košilky z organické bavlny. Je to rodinný business dvou sester organizovaný z Londýna a Osla. Jejich bavlněné produkty mají Fair trade certifikát a taky certifikát GOTS (Global Organic Textile Standard) a je možné je zakoupit i na českém eshopu beautyville. (P.S. pokud spíte v tričku vašeho kluka, nebo úplně bez všeho, je to určitě taky sustainable!)

prAna




















závěrem bych ještě ráda zmínila značku, která se specializuje na sportovní, volnočasové a jógové oblečení a doplňky. Využívají přírodní materiály jako organickou bavlnu, recyklovanou vlnu, konopí a recyklovaný polyester, vše u udržitelných zdrojů. Mají certifikát Fair trade, který zaručuje spravedlivé a bezpečné pracovní podmínky v továrnách. A hlavně mají krásné a pestré jógamatky, ručníky i legíny. A taky plavky! Velmi aktuální.

Tak, a teď samozřejmě nikoho nenutím, aby si hned vyrazil koupit všechno nové a eticky vyrobené, to by naopak bylo kontraproduktivní, úplně stačí malé krůčky, jako povědomí o tom, že existují udržitelné alternativy prakticky ke všemu, takže až zas příště bude nějaký trend #musthave, tak ho můžete pořídit ještě s dobrým pocitem k tomu. a to se vyplatí!

♥♥♥